Jeden z důvodů, proč jsem začal psát blog je to, že bych vás chtěl seznámit s osobnostmi které mě inspirují na mé cestě. První z nich je člověk, který svým způsobem tuhle cestu nakopnul a ukázal mi, jak získat kontrolu nad tím co dělám, proč to dělám a kdy to dělám. Potkal jsem ho někdy v polovině minulého roku a je to český guru time managementu, mind mappingu a moderních technologií, Petr Mára.





Den kdy jsme se potkali, pro mě začal jako rutina. Měl jsem v práci školení, jakých už jsem měl v životě mnoho. Nebo jsem si to alespoň myslel. Občas máte školení nebo trénink na technické znalosti, občas na soft skills. Tohle byl ten druhý případ, konkrétně Time management. V době kdy jsem se na školení přihlašoval, jsem měl docela velké očekávání, ale jak se termín blížil, totálně jsem to vypustil z hlavy a věnoval se jiným pracovním věcem, které hořely. Dokonce si pamatuju, že nám z HR oddělení poslali dopředu info o školiteli a já si to založil, abych se na to později podíval než tam půjdu. Asi nemusím dodávat, že jsem to ani neotevřel.



Takže sedím v meetingovce, datluju poslední maily který jsem nestihnul vyřídit a stresuju se, protože nestíhám. T navíc budu muset dávat pozor a nekoukat do notebooku. Mno, proto tu vlastně jsem, žejo. Než školení začíná, hraje v meetingovce příjemná akustická hudba a na stole máme desítky malých hraček na zabavení rukou, prý abysme neměli tendenci šmudlat telefon.


První co vás na Petrovi zaujme, je energie, pozitivita a přirozené charizma. Sice ještě nevím o čem to školení bude, ale z nějakýho důvodu mě to baví už teď. Když se pak rozjede prezentace, zjišťuju, že je to něco uplně jinýho než jsem čekal. My jsme se totiž nevěnovali do extrému nějakým přesným technikám, ale začali jsme tím, jestli nás to co děláme vlastně baví a vidíme v tom nějaký smysl. Protože věci u kterých vidíme smysl, jsou věci které zvládáme dělat. A naopak, pokud u něčeho ten smysl nevidíme, dá se předpokládat, že to budeme odkládat kam až to půjde. Nepomůže ani to, že si uděláme nějaký fiktivní deadline, protože v hlavě pořád máme fakt, že „nemusíme“. Takže první velká lekce byla – přemýšlej nad tím co děláš, proč to děláš a vnímej, jestli jsi ve stavu „flow“, tedy stavu kdy se zabereme do práce a nevnímáme čas.

Druhá lekce byl v zásadě flowchart známý z metody Get things done (GTD).

Neboli:

· Pokud je před námi úkol, který zabere maximálně dvě minuty, udělejme ho hned

· Pokud zabere víc, musím ho dělat? Pokud ne, zahazuju ho, nebo jen založím do poznámek ke kterým se jednou za čas vrátím. Nebo nevrátím, ale nic se nestane.

· Pokud ho musím udělat, můžu ho delegovat? (tohle mi třeba pomohlo hodně, protože jsem se snažil dělat všechno, ale v reálu je potřeba abych svůj čas věnoval tam kde je potřeba nejvíc) Takže pokud to jde – deleguji.

· Musím ho udělat a nejde delegovat? Posílám ho do INBOXu


INBOX je jakékoliv místo, kam si zaznamenáváte svoje úkoly. Může to být zápisník, email, telefon, cokoliv. V mém případě je to telefon a aplikace Todoist. Všechno co musím udělat mám tam. Nechci mít nic v hlavě, protože jednak je to stres a mozek se k tomu pořád vrací, druhak prostě zapomínám. Berte tohle samozřejmě s rezervou, protože to je moje pojetí. Petr to má zmáknuté mnohem líp:)

Nebudu tady rozepisovat celé školení, ale určitě se podívejte na Petrův kanál na Youtube, je to poklad českého internetu! Time managementu se věnuje ZDE

Každopádně mi tím školením strašně otevřel oči, protože jsem najednou viděl, že můj stres nepochází z toho, že bych málo pracoval, ale z toho, že jsem pracoval na věcech na kterých nemusím, nebo na nich dělám ve špatný čas, popřípadě jsem na ně zapomněl. Implementoval jsem změny krok po kroku a dneska jsem přesvědčený, že nebýt Petra Máry, tak tu práci ani nemám.




Zajímalo mě, jak se k time managementu Petr dostal, a jak jsem se dočetl na jeho stránkách a youtube kanálu, nebyla to vlastně dobrovolná volba. Díky zdravotním problémům, se jeho možná pracovní doba zkrátila jen na pár hodin denně, ale objem práce zůstával stejný. A tak se pustil do metody Get things done, zpracoval ji pro svoje potřeby a nakonec ji začal školit. Co oceňuji je, že do vás nehustí DĚLEJTE TO TAKHLE, ale jen ukazuje, co mu funguje. Berte nebo nechte být.

Další z věcí, kterým se Petr Mára věnuje, jen samozřejmě Apple a technologie obecně.


Opět, spoustu toho můžete vidět na jeho kanálu, ale čím se trochu odlišuje o stovek dalších „rozbalovačů“ na youtube je skutečnost, že vždy přemýšlí nad praktickou implementací technologií do našeho života. Prosazuje ideu, že technologie mají násobit naše schopnosti, a nepůsobit jen jako odvaděč pozornosti, nebo dokonce škodit. Typický příklad jsou hodiny v téhle recenzi (hodiny s youtube a instagramem). Ano, jsou to hodiny, které můžete propojit s youtube účtem, a dalšíma „blbinama“. Ale to co v tom vidí Petr, je nástroj který napojíte na svůj cíl (např. získat 10 000 odběratelů na youtube) a využíváte ho jako prostředek okamžitého uspokojení. V praxi to pak funguje tak, že pracujete, na hodinách vám blikne nový odběratel, což zapůsobí jako určitá forma odměny, a podpoří to dlouhodobou motivaci. Je to prostě jeden ze způsobů, jak bojovat s prokrastinací.


A tím bych to pro tentokrát asi uzavřel. Je docela možné, že se k Petrovi ještě vrátím, neboť jsem se nedotkl všho co nám ukázel, namátkou např. kontrola dýchání, definice životních cílů, zjišťování vlastní motivace, nebo jak omezit vyrušování.


Ondra