11.1.2018



Proč půst?

Půst není žádná novinka, jeho historie sahá dááááleko do historie a zmínky o něm, najdeme prakticky v každé kultuře. Doporučoval ho dokonce již Hippocrates (460 – 370 př.n.l.), otec moderní medicíny. „Jíst když jste nemocní, znamená krmit svoji nemoc.“

Umožňuje tělu určitý restart, pročištění a mimo jiné napomáhá hojení, snižuje krevní cukr, nepřímo snižuje tlak, působí protizánětlivě a má dalších x pozitivních efektů, mezi kterými vyčnívá přepnutí těla do stavu „ketózy“ neboli začne vaše tělo pohánět tuk. V tomhle stavu se dá tělo udržovat i když stravu přijímáte, ale o tom až jindy.

Druhá pozitivní stránka je pak spirituální, nebo psychická, chcete-li. Pominu, že půst měli dodržovat Ježíš, Mohamed či Budha a následně se to přeneslo i do jednotlivých náboženství. Půst nám totiž umožňuje uvědomit si svou závislost na jídle a poznat, že nejen o chlebu je člověk živ. Máte čistší mysl a lepší soustředění. Pythagoras vyžadoval od svých žáků půst předtím, než je připustil ke studiu. V neposlední řadě je to pak i důvod,proč jsem do toho šel já – sebedisciplína. Prostě jsem chtěl vidět, jestli to zvládnu, protože jídlo obecně je jedna z věcí se kterými bojuji a nemám pod kontrolou tak jak bych chtěl.





Jak jsem se připravil

Upřímně, týdenní půst může možná znít náročně, ale pro tělo to nic těžkého není. Jen o vodě se dá vydržet několik týdnů a jeden týden „nic není“. Proto jsem přípravě moc nedal a na příští pokus vyzouším stejný postup, jakým by se z půstu mělo vystoupit, tedy tepelně neupravovaná strava, především zelenina a sem tam ovoce.

Den 1

OK, je to tady a jdu do toho. Oznámil jsem to vlastně jen své ženě, což zpětně hodnotím jako chybu. Zároveň s prvním dnem jsem odlétal pracovně do Švédska. Žádná snídaně, v letadle jsem s poděkováním odmítnul svačinu (což tedy není žádná škoda, ČSA je v tomhle ohledu dost tragická), a následně jsem se nějak vytratil během oběda. Super, už je pozdní odpoledne a první den mám skoro za sebou. „Bohužel“ jsem ale zjistil, že jsem navečer pozvaný na hromadnou večeři u jedné z našich kolegyň ve Švédsku. Její manžel pro nás dokonce upekl maso. Tak, teď se musím rozhodnout, jestli chci držet půst a být za asociála, nebo začít znova druhý den.

Den 1

Teď už fakt jako jo. Trochu přemýšlím nad tím, jak jsem to měl udělat den předtím, abych půst dodržel. Ale nemá cenu plakat nad rozlitým mlíkem. Zvládnu to tak jako tak. Navíc už dneska letím domů, takže mě nečeká žádné překvapení. A tak jsem to zvládnul, první den mám za sebou. Obecně to ani náročné není, jen si prostě dejte bacha na tyhle sociální aspekty, nejlépe to asi prostě řekněte lidem okolo, ať vás pak netahají na oběd a tak...





Den 2 a 3

Mám hlad. Nebo chuť. Blbě se mi to rozlišuje. Žena se mě ptá, na co pořád koukám na tabletu. Nezajimá mě instagram, facebook, ani nehraju hry. Nic z toho nepotřebuju, protože mám youtube a kanál Gordona Ramseyho. Pokud to ještě nevíte, tak Gordon je bůh. Sousloví „food porn“ dostává v jeho podání reálné podoby. „Nebojte se to ohnout“, „lehce přejíždějte po povrchu“, „musíte to tam dostat všechno“ a „podívejte na tu šťávu co všude teče“. Ja vím Gordone, nikdo neumí pečený vepřový bok jako ty. Ale jinak jsem v pohodě a nejsem závislej na jídle. Nejsem. Fakt ne.

Den 4

Mám trochu teplotu. Nebo to tak alespoň působí, je to podobný pocit. Nevím, jestli je to průvodní jev půstu, nebo jsem doopravdy nastydl. Chvíli váhám, jestli půst nepřerušit, ale vlastně nevím jestli to dělám z obav o zdraví, nebo ze slabé vůle. Každopádně nechci riskovat že to je slabou vůlí a jedu dál.

Den 5

Teplota, nebo co to bylo, je fuč. Už mě nebolí hlava a je mi celkem dobře. Nepřemýšlím nad tím, jestli to zvládnu, protože už vím, že jo. Když už jsem za půlkou, tak to nevzdám. Mám překvapivě naprostý dostatek energie a cítím, že bych v pohodě mohl jít cvičit. Vynechávání snídaní, obědů a večeří mi dává čas navíc. Gordon se svými tuňákovými koláčky, mi ho naopak dost bere.

Den 6 a 7

Pohoda, mám pocit že už to mám za sebou a veškeré negativní projevy jsou pryč. Kdybych na dnešek neměl domluvený rodinný oběd, zvládl bych to i dál. Viděno zpětně, mi přijde nejhorší překonat ty 3-4 dny, pak se s tím asi tělo srovná. Sice jsem si to neměřil, ale předpokládám, že jsem se cca po třech dnech dostal do ketózy a to dost zmírnilo jakékoliv problémy. Na druhou stranu má ketóza takový hezký projevy,že vám smrdí pot a dech. Ale zvládl jsem to, sedm dní jsem nejedl!

Konec půstu

Čistě časově mi půst končil někdy večer, ale první jídlo jsem měl až v jednu ráno, když jsem krmil dceru. Pokud se šťávě z červené řepy dá říkat jídlo. Ale nechtěl jsem to moc hrotit. Doma máme nakoupenou spoustu ingrediencí. Nevěřili byste, jaký umí Gordon dělat snídaně! Úbytek váhy dělal nějakých 7-8kg. Velice rychle to ale naberete zpátky, takže pokud někoho napadlo to použít jako dietu, tak tudy asi ne. Ale na druhou stranu vás to může nakopnout ke spoustě pozitivních změn. To největší, co si z toho odnáším, je moje vůle. Zvládl jsem sedm dní nejíst a nebylo to nakonec nijak hrozný. Ovšem je rozdíl říkat si že to není hrozný a opravdu to udělat. Řekl jsem že to udělám a taky jsem to udělal. To je mindset, který si nesu i do dalších dní.

Ondra