Z nuly na vrchol

„Jojo, pracoval jsem jako instalatér a pak se rozhodl, že se budu věnovat MMA naplno, že půjdu za svým snem. Věděl jsem, že nechci být jako ostatní na stavbě, vstávat brzo ráno a pracovat do noci. Manuální práce, chápeš, tvrdá stavařina, to prostě nebylo pro mě.“


Ten příběh je trochu klišé. McGregor původně pracoval jako instalatér na stavbách, stával v pět ráno, aby se došoural na dálnici, kde ho nabral kolega a odvezl na stavbu. Tam si odmahal svoje hodiny a za tmy se vracel domu. Je spousta lidí, kteří jsou v manuální práci dobrý a baví je. To je pak vidět i na výsledku. McGregor byl přesný opak, tu práci nesnášel. Jednoho dne se prostě rozhodl, že toho má dost a místo instalateřiny se bude věnovat MMA na plný úvazek. Po šesti zápasech měl ale poměr výher a proher 4:2, což není žádná sláva. Následně ale McGregor zaznamenal patnáct výher v řadě, na jejichž konci čekal mistrovský pás UFC.


Z toho si odnáším jedno – měli bychom se věnovat tomu, v čem vidíme smysl a potenciál. Dřív jsem nad tím přemýšlel jen občas, ale všichni máme spoustu věcí, kterým se věnujeme ve volném čase, jen abysme pak druhý den nastoupili do práce, kterou nesnášíme. Já mám svojí práci rád, ale zároveň si uvědumuju, že jsou místa kam se chci posunout. Baví mě počítačový hry, čtení, baví mě MMA, baví mě prezentace a koučing, baví mě psaní... Neříkám, že budu od zítřka zápasník MMA, to ani nechci, ale umím si představit, že budu někdy psát pro magazín o smíšených bojových uměních, nebo si nějaký založím, protože tu žádný pořádný není. Stejně tak se snažím vymyslet jak propojit to co umím, se světem her. Tam je taky potřeba spousta lidí, ne jen programátoři. Asi to všichni známe, když děláme něco co nás baví, nejen že nehledíme na to, kolik přesně nám to přinese, ale taky ty výsledky vypadají uplně jinak.





Nezastavuj se

„Lidé říkají, že prohra může bojovníka zocelit, nebo zlomit. Ale věřte mi, výhra může udělat to samé. Protože někteří se s tím spokojí a usnou na vavřínech. Začnout si ulevovat, kašlat na dietu, kašlat na trénink. Vždyť vyhráli, jsou z nich vítězové. Tohle nejsem já. Usneš s výhrou a probudíš se poražený. Nedívám se dozadu, ale jdu dál.“


Když McGregor v roce 2015 porazil José Alda, deset let neporaženou legendu pérové váhy, naskytla se otázka co dál? Svojí cestou na vrchol odstanil většinu solidních oponentů, jako jsou Max Holloway, Diego Brandao, Chad Mendes a další. To co by v jeho situaci dělala vetšina šampionů je jasné, obhajovali titul proti někomu ze své váhové kategorie. McGregor se podíval o kategorii výš a vyzval Rafaela Dos Anjose. Historie pak sice napsala uplně jiný příběh, ale realita je taková, že se McGregor nespokojil s tím čeho dosáhl a chtěl víc. To je něco, co si z toho chci odnést. Nezastavovat se, neuspokojovat se. Jestli jsem minulý týden běžel závod na 8km za 49 minut, tak fajn, jse rád, že jsem to uběhl, ale už nikdy ho nechci běžet takhle pomalu. Další závod bude na 10km a další na 21km.






Zákon přitažlivosti

„Když si to umíte představit a máte dostatek odvahy na to abyste to vyslovili, tak se to stane. Já ty údery vidím, vidím ty kombinace a nebojím se to říct. Často vidím jak lidé v něco věří, ale nechávají si to pro sebe. Nejdou s tím ven. Když tomu fakt věříte a mluvíte o tom, vytváříte tím ten zákon přitažlivosti. A ono se to stane.“



Tohle je postoj který vyvolává rozpory. Někomu vyhovuje víc, si nechávat věci pro sebe a potichu se probíjet ke svému cíli. Bez jakéhokoliv okolního tlaku. Já to ale neberu jako tlak, beru to jako vytváření skutečnosti, ve které chci žít. Když McGregor říká, jak a v kterém kole vyhraje zápas, nedělá to aby zastrašil soupeře, ale vytváří svojí vizi, ve které žije. Pomáhá mu to pak vidět všechny ty cesty, které k cíli vedou. Můžete si stokrát v hlavě představovat, jakou práci byste chtěli, ale když tomu věříte a nebojíte se o tom mluvit, realita se tomu přizpůsobí mnohem snáz. Jako příklad mi tu poslouží běhání. Mohl jsem si to všechno nechat pro sebe, ale když jsem o běhání začal mluvit, ozvali se mi najednou další kamarádi, kteří se do toho dali. S jedním jsme si už závod zaběhli a s druhým si brzo oběhneme hostivařskou přehradu. A všichni zvládneme i ty závody které máme v plánu.





Inspiruj ostatní

„Žiju krásně, jím úžasný jídla, nosím drahý oblečení, užívám si plody mojí práce. Jedna sorta lidí to vidí a vezme si z toho pozitivní příklad. Podívají se na mě a vidí inspiraci. Posune je to dál. Ta druhá sorta mě bude kritizovat a bude vůči mě negativní. Jedna věc je ale jasná, tyhle lidi zůstanou kde jsou. Ti kteří se nechají inspirovat půjdu výš a taky to jednou zažijou.“



Už jsem to psal na začátku, McGregor je polarizující postava. Má spostu nekritických obdivovatelů, má i spoustu haterů. Že se prý vyhybá těžkým soupeřům, že si udělal z boxu jen dojnou krávu na dolary, že měl jen štěstí. Já se naopak snažím hledat ta pozitiva. Snažím se vidět to, že se postavil Chadu Mendesovi, wrestlerovi, který měl být jeho stylistickou noční můrou a porazil ho. Že se postavil José Aldovi, legendě mma. Že se postavil Nateu Diazovi, a když prohrál, dokázal se vzchopit, změnit svůj trénink a styl boje a dokázal vyhrát odvetu. I na ten boxerský zápas můžete mít dva pohledy. Možná v tom vidíte divadlo, kterým si vydělal 100mil USD. Já v tom vidím schopnost získat zápas, na který by normálně neměl nárok. A vidím v tom víru v to, že jakkoliv je šance malá, měli byste to zkusit.


Kdysi mi táta pustil kousek z Přeletu nad kukaččím hnízdem, kde se McMurphy vsadí, že vytrhne ze země umyvadlo. Potom, co se mu to nepovede, odchází se slovy:“Ale zkusil jsem to, ne? Krista boha, aspoň jsem to zkusil.“

Každý hledáme inspiraci někde jinde, ale zkusme být i inspirací pro ostatní kolem sebe...

Ondra