Asi se to z úvodu dá čekat – Briggsovo dětství je hnus, hnus a hnus. Narodil se hodně předčasně, vážil zhruba kilo a půl a jeho matka byla na drogách. Pravého otce neznal a nevlastního viděl v televizi, když vysílai pořad „Nejhledanější zločinci USA“. Nějak to sice přežil, ale odnesl si z toho problémy s dýcháním a promítlo se to samozřejmě do jeho dalšího života. Když mu bylo třináct let, zjistil že ho i s matkou vyhodili z bytu a jsou z nich bezdomovci. I v roce 1988 neměl kde bydlet a potloukal se po okolí. Zhruba v té době si poprvé navlékl boxerské rukavice a zkusil trénovat, zatímco jeho vrstevník, Mike Tyson vyprodával arény. Potom, co Tyson nečekaně prohrál zápas Busterem Douglesem, byl Briggs prezentován jako Tysonův nástupce. A jejich začátky se skutečně podobaly. Briggs se dostal na zápis 25 výher, 0 proher a před ním stála šance na titul – zápas proti Darollu Wilsonovi. Čas dokončit pohádku.



Briggs prohrál knock-outem ve třetím kole. A pokud se nezajímáte o box, pak věřte, že ta 0 na kontě porážek je pro boxery zásadní. Pokud jí nemají, stávají se pro promotéry mnohem méně zajímaví a může to znamenat konec kariéry. Ale boxerská legenda George Foreman, tou dobou lineární mistr světa, věštil Briggsovi světlou budoucnost. Řekl dokonce, že by ta prohra mohlo být jen skryté štěstí. Sice to v té chvíli nemohl vědět, ale měl pravdu. Briggs ho totiž o dva roky později porazil a titul mu sebral. Jenže zatímco v boxu se mu dařilo, Broggsova matka v té době umírá na předávkování drogami. Griggs navíc svůj titul velice brzo ztrácí, po drsné bitvě s Lennoxem Lewisem.





Briggs se dalších dvanáct let potlouká boxerským světem a zápasí s „bezejmennými“ boxery. Podaří se mu sice vyhrát jeden z menších titulů, ale ihned ho ztrácí. Už to vypadá, že skončí v zapomnění, když se mu naskytne možnost zápasu o pořádný titul s ukrajinským fenoménem, Vitalim Kličkem. Briggs sice vydržel až do konce zápasu, ale seznam zranění které si odnesl by stačil na celoživotní kariéru. Za dvanáct kol si Briggs vykoledoval zlomenou očnici, zlomený noc, zlomeninu obličejové kosti, prasklý ušní bubínek a natržený biceps. Z nemocnice se dostal až za dva týdny. A kolik si za tohle utrpení odnesl? Nic. Díky chytře udělané smlouvě měl Briggs pokryté jen náklady a to je všechno. Zlomený, bez peněz a na konci boxerské kariéry. To byl Shannon Briggs v roce 2010.





A právě to je moment, kdy nastoupily deprese. Briggs přestal trénovat, a nafoukl se až na 180kg váhy. Začal svojí situaci utápět v alkoholu a byl připravený sednout do auta a sjet z útesu. Tím co ho zachránilo od smrti, byla jeho dcera. Jednoho dne se na ní podíval a viděl v ní svou matku. V tu chvíli si uvědomil, že musí udělat všechno aby se o ní postaral a nenechal ji ve stejné situaci, v jaké nechala matka jeho. Vyhodil všechny prášky které bral, vyhodil všechno jídlo co měl doma a nakoupil knížky o výživě a trénování. Když skončil s boxem, skoro nic mu nezbylo. Tentokrát se rozhodl, že se vrátí sám. Už žádní promotéři, kteří si na něm namastí kapsu. Briggs shodil svoje vlasy, které mu desítky let dělaly image. Něměl nic a tak přišel se svojí motivační mantrou :“Let´s go champ!“ (Pojď šampióne!). Když byl unavenej? Let´s go Champ! Když se kvůli váze nemohl ani rozeběhnout? Let´s go champ! Pak přišla rychlá chůze, potom běh. Let´s go champ! Briggs za sebou neměl žádnou mediální agenturu a novináře nezajímal. Začal tedy svůj pokrok sdílet na Instagram a vytvářet komunitu fanoušků. Od roku 2014 kdy se rozhodl pro comeback, dal dohromady 9 vítězství v řadě a snaží se dostat k šanci na titul, čímž by se v 46 letech stal nejen jedním z nejstarších šampionů, ale taky jediným, který držel pás mistra ve třech různých dekádách.



Co si z jeho příběhu odnáším je to, že nikdy není pozdě jít si za svým. Že bysme si měli vážit toho co máme a co bereme za samozřejmost. Rodina, domov, zdraví. A taky to, že jsme všichni šampioni, pokud se tak sami vidíme. Tak až se zítra ráno podíváte do zrcadla na tu ospalou osobu, řěkněte si jenom jedno. LET´S GO CHAMP!

Ondra